Káva Gurmet ze Santa Leticia

Cesta z hlavního města El Salvadoru k druhému největšímu městu této malinké zemičky Santa Ana se kroutí v krásné krajině a navíc z „nuly“ od Pacifiku se šplhá do nadmořské výšky jeden tisíc sedm set metrů. Nahuizalco, je městečko které se proslavilo výrobou dřevěného nábytku a člověk by se divil, že tímto řemeslem se tady živí 90% místních obyvatel. Dělají vyplétaná křesla i židle, masivní stoly a též postele, které, ať v nich děláte cokoli, prostě nevržou !!! Své výrobky vystavují zruční řemeslníci před svoji dílnou na ulici. A aby toho nebylo dost, tak toto městečko je proslaveno i kulinářskými specialitami, jako je marinovaný králík, pečený had a pro ty mlsnější udělají ještěrku na rožni. Pomalu se blížíme do kraje Ahuachapán, který se pyšní, magickým pohořím Apaneca – Liamatepece. V nadmořské výšce více jak 1 400 metrů nad mořem, vidíme kávové plantáže, které v kopcích vytváří šachovnici a pohled to je nádherný.

Jsme na místě v Santa Leticia. Nejdříve si dáváme oběd v restauraci a ten kdo viděl v televizi reportáž o kávě ze Salvadoru, tak právě tam jsme byli. Po obědě nasedáme na nákladní „burdák“ a jedeme vstříc plantážím, kde snad nebudu trhat kávu. Moje obava byla zbytečná. Sběr kávy tady je u konce, sbírá se do konce února a snad jen ve vyšších polohách, kde dozrává později, bych se mohl k ručním sběračům ještě připojit. Viděl jsem růst čaj, banány, kakao, ananas, kešu a další pro nás nezvyklé plody a nyní i kafe. Zdejší káva Gurmet patří k lahůdkám. Jen tady v tomto místě mají „školku“, kde od zrníčka pěstují a šlechtí kávový keříček k roubování. V Salvadoru něco takového jinde nenajdete. Sláva zase jeden unikát.

V těchto kopcích se nachází i soukromé archeologické místo v zemi. Místo svatých obřadů, kde Mayové uctívali své bohy a kde se civilizace vyvinula před 2 600 lety. Prohlédl jsem si tři mayské monumenty, které se datují 600 let před Krista, pojmenované Gordinflones (světově proslulé), monolity zpodobňující lidskou postavu kulovitou formou. Prohlídka končí a náš náklaďáček nás bezpečně veze do místní fabriky na zpracování kávy. Jak jinak a kdo jiný nás mohl ve fabrice přivítat, než místní hlídač s flintou. Ta byla větší jak on samotný, ale hrdě stál a snažil se vypadat, aby z něj šel strach. Místí průvodce nám o kávě řekl toho tolik, že kdybych měl vše napsat, tak píšu dva dny. Ale já to shrnu a napíšu, jen to nejdůležitější.

Dovážející zralá zrna kávy přivezou auta, která se nejdříve musí zvážit a zrno se vysype do obrovitých bazénů s vodou, odkud putují do různých „loupacích“ a třídících „mašin“, kde se zrníčko rozdělí na dvě půlky. Pak putují ven na betonovou plochu. Těch ploch je strašně moc. Vyloupanou kávu přehrabují „hrablem“ mladíci až šestnáct dní nahoru a dolů a zas nahoru a dolů. U toho musí člověk zmagořit. Na hlavách mají čepice a přivázané šátky, až po zadek. Proti sluníčku to neměli, bylo pod mrakem. Že by snad, aby tam nepadali vlasy? To také ne, protože šmatlali po zrnkách v botách a jeden vlas proti tomu, nehrál velkou roli. Tak nevím. Měl jsem se zeptat. 

Po té podívané jsme vešli do obrovitých hal, plné prapodivných strojů a konečně jsme byli v třídírně. Tady sedělo osmadvacet žen proti sobě a uprostřed byl pojízdný pás. Rukama tam zobaly a vybíraly případné „smetí“. Po chvíli „hrk“, pás se zastavil a zase „hrk“ a posunul o naměřenou délku a přebírající ženy, znova „klov, klov“. Pak káva putovala na další pás, ale tam už byly jen dvě ženy a kontrolovaly, zda je vše jak má být.

Další pouť kávy je buď do pražírny nebo nepražená putuje do pytlů o váze 46 kg. Dva mladíci ji zváží, zavážou a šup na záda a peláší na obrovitou haldu pytlů. My jsme mířili do sídla původních majitelů, kde jsme si prohlédli jak kdysi žili a „hospodařili“ – no tady by se mi líbilo – a šli jsme kávu ochutnat. Musím říci, že byla vynikající. V překrásné zahradě, by vám chutnala i naše „výběrová směska“, tak tam bylo překrásně. Exotické stromy a keře plné květů, kvetoucí banánovníky, pomeranče, jezírko, houpací síť, prostě balada. Každý si mohl koupit tolik kávy, kolik unesl. Cena ? Klasiko - 454 gramů za 3 dolary, Gurmet o stejné váze 3,5 doláčů. Koupit jste si mohli i tílka, hrníčky a další tretky, kde prim hrála káva. Autobus sice ztěžkl, ale voněl skvělou kávou, kterou si už dnes můžeme koupit i u nás. Zda bude tak skvělá, jako byla ta naše, to pochybuji.