S lehkými ženuškami v Boca Chica

Z hotelu Dominikana Bay, kde jsme se ubytovali, to do vesničky bylo ani ne pět minut, nebo od moře,“ Mar Caribe“, které je zde velmi krásné a voda dokonale čistá, stačilo projít některou z úzkých uliček a byli jsme na hlavní ulici. Na pobřeží, kde jsme trávili hodnou část naší dovolené, byla řada jednoduchých dřevěných stánků, kde jsme mohli vyzkoušet výtečná jídla tradiční dominikánské kuchyně. V „Boce“, je celkem devět hotelů. Vyhlášeným hotelem, je Hamilton, nebo Oasis de la Colina. Z restaurací, si místní nejvíce považují El Pelicano, jenže na náš vkus, se kolem až moc „motaly lehké děvy“, byť byly krásné.

Vyjít si tedy do vesničky nebyl žádný problém, jenže horší už bylo, kdy se tam vydat. Teploměr v noci neklesl pod „pětadvacítku“ a ráno v devět už bylo téměř třicet stupňů, takže nezbývalo, než se “hecnout“ a vyrazit buď ráno, nebo na večer. Vyrazili jsme hned po ránu. Hlavní třída Duarte se právě probouzela a to už bylo devět ráno. Na této ulici najdete téměř všechno to nejdůležitější, od bank, pošty, lékárny, malých i větších obchodů, restaurace, bary i kavárny. Po cestě dojdete, také na malé náměstíčko, kde posedávají staří dědouškové, kteří pokuřují doutníčky a spokojeně upíjejí rum, jen tak z flašky. Na náměstí, je také zastávka autobusů a vidět, jak se domorodci umí doslova naskládat do malých autobusků, je zážitek. Mají tady krásný malý kostelík a přes ulici, je policejní stanice kde je uvedeno - Destamento de Boca Chica Policia Nacional. Před stanicí, mají motorky a také dvě čtyřkolky.

Na výrobně doutníků je zase nápis Fabricade Tabaco Gran Select - Cigaro Faktory, nebo Fabrigue de Cigaros, takže každému je hned jasné, co se zde vyrábí. Samozřejmě jsme se podívali i dovnitř. Ve třech řadách za sebou, seděli upocení chlapi a ze šesti druhů tabákového listí smotávali ručně doutníky. Celá „operace“ končila odseknutím obou konců a doutník byl na světě. Musím říci, že jim to šlo skvěle. Hlavní šéf, který měl nejmíň sto dvacet kilo, se ochotně s námi vyfotil a nabízel nám všechny druhy doutníku, co jeho mládenci uměli „stočit“. Hned vedle byla pošta - Instituto Postal Dominicano, Oficcal de Correo, hlásal nápis. Na zdi byla ta klasická modrá schránka s nápisem Cartes, která mi připomněla ty naše poštovní schránky z ulic, let šedesátých, které kvetly modře a házeli jsme do nich psaníčka veselá i smutná…. Uvnitř procházela pošta generální opravou, staré rozviklané trámy, obité překližkou, vyměňovali dělníci a nahrazovali je stejným materiálem, jenže novým. 

Místní pracovnice nám s úsměvem orazítkovala naše pohledy na památku a my mohli vyrazit v tom nesnesitelném vedru k další pro nás zajímavým atrakcím. A tou byly místní prostitutky. Což o to byly krásně štíhlé, kakaové a pán Bůh si na nich opravdu vyhrál. Byly neodbytné v kteroukoli denní a noční hodinu. Pracovaly nonstop. Byli jsme zvědaví, jak „balí“ kolemjdoucí a vůbec, jak to umí, než přijde na řadu ona práce za zdmi pokojíku. Usadili jsme se v místním Neptuno´s Clubu, dali si pivo Presidente a podívaná na exotické balení mohlo začít. Vždy šly dvě a tvářily se, jako by nic. Když si vybrali svoji potencionální oběť, šly na věc. Vypadalo to, jako útok na žraloka.

“Zákazníka“ nejdříve oslovily španělsky, pak anglicky a když nic nezabralo, začaly ho jemně osahávat a počaly předvádět svoje nádherné postavy a ukazovat svoje cudné přednosti. Byly si vědomé o své ženské kráse a měly opravdu co ukazovat. Kde se hrabe třeba Whitney Houston ve své největší slávě, nebo jiné mulatky, prohlásil jen tak u stolu můj kolega. A už jí měl. Jeho žena, ač před malou chvíli souhlasila, se všemi našimi názory se neudržela a dala mu lepanec po hlavě. Celé to představení jsme sledovali, až naše pivo zteplalo tak, že se nedalo pít. Po výchovné lekci Karel prohlásil, že bude lepší vrátit se k moři.

U baru jsme se pustili do tropického ovoce, někdo si dal víno, další kolu s rumem či piňa kolu, což tady je čerstvá ananasová šťáva s nebo bez rumu. S rumem chutná mnohem líp. Já jsem si dal dominikánské batidas. Ovocný nápoj, který se připravuje z ledu, mléka a drcené papáji, manga, ananasu, nebo banánu. Barman, vám tam dle přání dodá i rum. Nápoj to je opravdu boží. Karel zvládl tři dávky a v tom vedru to s ním zamotalo. Měli bychom se tam jít znova podívat, prohlásil a dodal. Bez Evy. Stalo se, jak řekl a oba jsme nepozorovaně zmizli. Já to zkusím. Ať to stojí, co to stojí. A stalo, jak řekl. „Klovla“ ho krásná mulatka a vše trvalo přibližně hodinu. Karel se vrátil, jako z nebe. Hochu, takového tě neznám. To co mi vyprávěl, byly věci, které už si nechám pro sebe a lechtivé téma opustím.