Mariupol leží u Azovského moře a člověk by si mohl pomyslet, že v létě bude cílem lidí z okolí kvůli letním radovánkám. Opravdu to do určité míry platí a lidé sem jedou z celého Donbasu na zdejší "kouzelné" pláže.
Jejich kouzlo spočívá v nejzvláštnějším moři, které jsem měl tu čest prozatím vidět. (I když ve "zvláštnosti" soupeří zcela jistě s mořem v Bombaji, kde jsme pro změnu viděli nejstrašnější = nejšpinavější moře v našem lidském - jepičím životě). Ona zdejší podivnost je dána barvou moře (je zelenohnědé se zákalem), chutí (je naprosto minimalisticky slané) až si člověk říká, jestli je u moře, nebo v Třeboni na jihu Čech u našeho největšího rybníku Rožmberk. Když mě Katka odrazovala ať do něj nelezu, neb když poté vylezu, tak budu svítit, neuposlechl jsem jí... Tak hrozně totiž vypadalo.
Ale abych Azovskému moři přespříliš nekřivdil, třeba je to mimo město lepší, nevím. Já se totiž koupal pár set metrů od největší továrny na světě. Alespoň mi tak připadala. Naprosto obludná a zároveň uchvacující stavba ční na okraji města a zabírá několik kilometrů. Ocelové město. Jinak nazvat nejde. Hnědý, modrý a bílý kouř se valil z komínů tohoto monstra a s pomocí větru byl směřován na nebohé obyvatele města. Chvílemi se továrna ztrácela za kouřovou clonou tak hustou, že nebyla vidět. Mariupol, to bylo město...
Publikováno: 26. 2. 2015, Autor: Michal Houska , Profil autora: Michal Houska
