Étretat vás nadchne

V Seině se koupat nesmí, stinné Jardins des Plantes se taky dovedou rozpálit a celé město dokáže sálat nastřádané teplo dlouho do noci. Letos bylo v centru v půlnoci i 30 stupňů. No a když bydlíte v 6. patře, nedá se, než utéct. Vyrazíte z Paříže severním směrem na Le Havre. Poslední 30 km už nejdete po dálnici, však cíl naší cesty Étretat taky není žádná metropole.

Malebné městečko na břehu překvapivě čistého moře, na to že už jste u kanálu La Manche. Voda je osvěžující. Pro některé až moc. Pláž oblázková, strmá. Tři metry od břehu už nevystačíte, dno se prudce svažuje. A to tak, že abyste vylezli – ano vylezli zpátky na břeh, musíte se spustit na všechny čtyři. Oblázky pod vašima nohama kloužou, sjíždějí s vámi zpátky do boře a tak je snazší vylézt jako krab. Aspoň je to stylové. Pokud hledáte intelektuální osvěžení, stačí si uvědomit že o Etretatu psal často Guy de Maupassant. A to nejlepší nakonec. Místní alabastrové skály bizardních tvarů si začnete fotit ze všech možných úhlů.

Doporučuju – nejlépe tyto skalní útvary vyniknou, když vám před nimi nebude pózovat rodina. Věděl to i malíř Claudie Monet, který tak rád maloval zdejší „slonní choboty“. Můžete vystoupit na útesy, shora se podívat na pláže, kam skaliska umožňují přístup jenom z vody. Odvrátit zrak na druhou stranu, když i bez dalekohledu zříte párek milenců, jemuž obecenstvo vysoko na útesu nevadí ani za mák. Cudně se otočíte a vidíte úchvatné pobřežní golfové hříště. Z mnoha kavárniček a hospůdek si můžete vybrat kteroukoliv. Máte jistotu, že ryby a plody moře, pár metrů od Atlantiku budou čerstvé. Nechce se vám zpátky do toho pařížského horka, ale musíte. Jdete se aspoň naposledy podívat na neokoukatelné skalní tvary z kamene našedle bílého, které po staletí modeluje oceán v cosi pohádkového.

Jenže najednou – kde nic tu nic. Neslyšně se přiblížila mlha a zahalila pobřeží. Zastavila se pár desítek metrů na břehu, takže u vstupu na pláž na vás pere sluníčko, o pár metrů dál je bílý oblak jako při rockovém koncertu. Tady z něj ovšem nevystoupí Rolling Stones, ale kameny a skaliska, které přežijí i nejstarší kapely na světě.