Cestovatelův sen - Velikonoční ostrov

Určitě mi dáte za pravdu, že návštěva Velikonočního ostrova je snem většiny cestovatelů. Nám se tento sen splnil a měli jsme tu možnost navštívit jedno z nejosamělejších míst naší planety, které je od nejbližší pevniny vzdálené tisíce kilometrů - Velikonoční ostrov (let ze Santiago de Chile trval 6 hodin).

Určitě nejvýznamnějším symbolem ostrova jsou sochy Moai. Tyto sochy dlouhá staletí přihlížely, jak se civilizace jejich tvůrců vyvíjí a nakonec i hroutí.

Kdo vlastně byli lidé, kteří tyto sochy postavili?

Proč a jak vztyčili víc než 600 obřích kamenných soch, když většinu z nich nakonec zase strhli?

Proč tato zcela jistě vyspělá civilizace zanikla?

Podaří se někdy někomu rozluštit zdejší písmo a vzácné tabulky rongo-rongo, které byly nalezeny v tajemných jeskynních úkrytech na ostrově?

Bude ostrov zcela holý bez jediného stromu? (těžba dřeva potřebná na výstavbu člunů a vorů a v neposlední řadě k transportu soch, totiž nakonec původní obyvatele zcela odřízla od zbytku světa a přivedla do záhuby).

Tak přesně tyto otázky jsme si před naší cestou na ostrov kladli. Byli jsme plni očekávání a už jsme se nemohli dočkat, až vkročíme na "posvátnou" půdu tohoto zapomenutého koutu světa ležícím v Tichém oceánu.

Něco málo z historie ostrova

Vědci a badatelé se doteď nemohou mezi sebou shodnout, kdy vlastně došlo k prvnímu osídlení Velikonočního ostrova. Podle jednich to bylo mezi lety 300 a 1200 n.l., podle druhých to bylo spíše mezi léty 700 - 1200 n.l.

Odpovědi na to, proč se na izolovaný ostrov první osadníci vůbec vydali a zda našli tento malý kousek pevniny o rozloze 163 km2 pouhou náhodou, zatím nikdo nezná.

Na základě nálezů a nejrůznějších studií se můžeme domnívat, že před příchodem prvních bílých osadníků a mořeplavců, na ostrově žily 2 skupiny obyvatel: tzv. Dlouhouší a Krátkouší

Dlouhouší (tito lidé pocházeli z Polynésie) řídili stavbu soch a pravděpodobně ovládali ostrov a jejich většinové „krátkouché" obyvatele.

Krátkouší přišli pravděpodobně z Jižní Ameriky a přijeli na ostrov později. To oni vysekávali sochy ze skal a následně je přepravovali po ostrově a vztyčovali podle přání "dlouhouchých" velitelů.

Utlačovaní "krátkouší" lidé si toto otrokářské jednání nenechali líbit a dříve nebo později tak došlo ke vzpouře. Většina "dlouhouchých" byla povražděna u Ikova příkopu poblíž Poike a zbytek přeživších byl z ostrova vyhnán. Sochy - připomínající "krátkouchým" obyvatelům jejich utrpení, byly následně povaleny.

Kromě Dlouho a Krátkouchých obyvatel, na Velikonočním ostrově v minulosti žili také lidé bílé rasy s vousy a zrzavými vlasy (o jejich přítomnosti na ostrově svědčí mnoho dochovaných kreseb, legend a záhadná osamělá socha na Rano Raraku, která se velmi liší od všech ostatních soch na ostrově).

Vzestup a pád zdejší civilizace

Civilizace a populace na ostrově postupně rostla a dospěla k nebývalému rozmachu, ke kterému pomáhala i těžba třeva (ostrov byl původně zcela porostlý palmami a dřevinami). Postupně tak došlo k masivnímu vykácení porostů a jejich přeměně na pole. Dřevo obyvatelé využívali hlavně ke stavbě člunů a k přemisťování masivních soch, které byly nedílnou součástí jejich náboženství.

Nakonec to došlo tak daleko, že obyvatelé vykáceli většinu porostu a rozmach jejich civilizace najednou "dostal velkou ránu". Výsledkem kácení bylo narušení terénu, díky čemuž došlo k erozi půdy, která z ní odčerpala důležité živiny a lidé už nedokázali vypěstovat důležité plodiny tolik potřebné k jejich každodennímu životu.

Další velkou pohromou pro ostrov byla přítomnost tzv. Polynéské krysy. Jak je známo, tak populace těchto hlodavců se dokáže poměrně rychle rozmnožit. Zanedlouho tak pobíhalo po ostrově skoro 2 až 3 miliony krys, které si pochutnávaly na semínkách palem a jejich výhoncích.

Když na ostrov v roce 1722 dorazili první Evropané, našli zde necelé 3 tisíce domorodých obyvatel s poměrně nízkou kulturou.