Výlet do kláštera Sumela

Turecko se stalo během posledních let velmi vyhledávaným místem dovolenkářů. Krásné pláže, čisté moře, dobré jídlo a vyhlášená pohostinnost zdejších lidí jsou přesně tím, co Vás vede se sem pravidelně vracet. Naším cílem tentokrát nebyly Istanbul, Ankara, Budrum či Antalya, ale město, nacházející se na tureckém severním pobřeží u Černého moře. Že nevíte o jakém městu mluvíme? Jde o Trabzon, který ve středověku fungoval jako obchodní brána do Íránu a na Kavkaz (více o Trabzonu v dalších blogu z Turecka). 

Trabzon je obklopen Pontskými horami plných lesů a luk, kde si připadáte, jako v té reklamě na čokoládu Milku, na kterých se pase fialová kráva na zelených kopcích alpských vrcholků. Určitě byste si netipli, že jste v Turecku, pokud byste to nevěděli. Tolik o tom, jak moc nás zdejší krajina nadchla.

Klášter Sümela

Během našeho pobytu v Trabzonu jsme nelenili a podnikli několik výletů po okolí. Jedním z našich cílů byl také klášter Panny Marie v Sumele. Tento byzantský klášter, který je vytesán v kolmé skalní stěně se nachází necelých 50 km jižně od Trabzonu v národním parku Altindere Vadisi.

Do kláštera se můžete dostat 2 způsoby. Buďto zvolíte pohodlnější cestu (tu jsme zvolili i my, ale bylo to spíše kvůli nedostatku času) a pojedete autem po úzké cestě, která vede nahoru do hor a zaparkujete asi 0,5 km od vstupní brány (chybí zábrany u krajnice silnice, takže pokud máte závratě, rozhodně se nedívejte dolů do rokle) a nebo zaparkujete na dolním parkovišti a vydáte se pěšky po kamenité stezce vedoucí lesem až ke vstupní bráně kláštera.

Vstupenka stála 15 tureckých lir, což je necelých 140 Kč. Trochu nás odrazoval velký počet návštěvníků, ale to se dalo vzhledem k nádhernému počasí a době prázdnin, očekávat.

Uvnitř kláštera je nádvoří (v době naší návštěvy procházelo menší rekonstrukcí) a vnitřek jednotlivých místností je zcela bez vybavení. Fresky na stropech a stěnách budov musely být opravovány. Ani ne tak kvůli "zubu času", ale kvůli vandalství a neúctě lidí ke kulturnímu dědictví. Mniši klášter opustili v roce 1923, když vznik Turecké republiky zmařil naděje místních Řeků na vlastní stát.

Nakonec jsme si dopřáli a vychutnali skvělý turecký čaj, který byl servírován jak jinak než v klasické skleničce ve tvaru tulipánu a vyrazili zpět směr Trabzon.Nezapomeňte se podívat na blog z nedalekého Trabzonu zde https://countrypic.com/cs/article/2615-trabzon.html