Z Laosu do Hanoje, které je hlavním městem Vietnamu, se přesouváme letecky. Potřebná víza ke vstupu do země, ovšem nemáme. Ty se dají pořídit předem několika způsoby, ovšem cena je někdy až trojnásobná, oproti té, kterou jsme zvolili my.
Ještě před cestou jsme si koupili zvací dopis, nebo také elektronické víza. Po příletu jsme došli k okénku „landing visa“, kde do patnácti minut, po zaplacení nám pas i s vízem vrátili.
Z letiště míříme na ubytování, které máme v městské čtvrti starého města a i toto jsme zajišťovali předem. Čeho si nejde ihned nevšimnout, jsou domy, kterým tady říkají „rourové“. Jsou úzké, ale stavěny do délky a převážně dvou pater. Provozu, který je neskutečný, vévodí motorky, které častěji řídí ženy.
Malý hotel, kde budeme pár dnů bydlet, stojí jen pár kroků od jezera Hoan Kiem – „Jezera navráceného meče“. Pouliční prodavači s bublajícími kouřícími košíky, všude nabízejí levné jídla. Labyrint uliček s názvy ulic, jsou staré více jak pět set let. Všude jsou mračna kol a motorek, zpocených a unavených becaků, ale také plno květin, malířů a usmívajících se lidí. Na chodníku se čepuje pivo a ze všech stran se line exotická vůně. To je středověká Stará čtvrť Hanoje a hlavně pravý Orient. A tak bych mohl pokračovat, jelikož v srdci Hanoje, je toho opravdu mnoho, co v Evropě neuvidíte.
Ani ne za týden přivítají Vietnamci nový lunární rok, a jak sami říkají, jsou to nejdůležitější svátky v roce. Místo vánočního stromečku si domů pořizují buď rozkvetlé větve meruněk, či broskví. Přednost, ale dávají kukvátovému stromečku. Tento citronovník není velký a má žluté plody, velikosti mandarinek. I samotné město je těmito stromečky i větvemi vyzdobeno, kde se jen podíváte.
Vodní loutkové divadlo
Z nespočtu možností, kam jít, co navštívit jako první, ve městě, které bylo po staletí známé pod různými názvy, z nichž první název byl „Město vznášejícího se draka“, jsme zvolili pár kroků vzdálené vodní divadlo. Divadlo, nese název i Létající drak a vzniklo už v roce 1969 a deset let před rokem dva tisíce, začalo předvádět své umění i po celém světě. Místo podia, slouží loutkám bazén, po pás naplněný kalnou vodou, aby nebylo vidět, jakým způsobem loutkami loutkoherci pohybují.
Loutky jsou vysoké od třiceti centimetrů, až do jednoho metru a některé váží i více jak deset kilo. Částí nevelkého živého orchestru, jsou také dvě vyprávěčky, mluvící za několik postav a provázejí návštěvníky jednotlivými příběhy. Hodinové představení vypráví, jak žijí lidé na vesnici, o různých mýtech, hrdinství a jedna je i o nejznámější pověsti O vráceném meči. Na závěr představení vyjde z po za bambusové opony dvanáct loutkoherců, kteří stojí po pás ve vodě a děkují divákům za přízeň.
Návštěva tržišť
K velkým zážitkům v Hanoji, patří návštěva hadích restaurací, v nedalekém předměstí Le Mat. Ti, kteří mají silné žaludky, si můžou pochutnat na smažených hadích kůžích, závitcích i hadím srdci a hlavně na slavné hadí krvi. My dáváme přednos tržištím, kterých je tady neuvěřitelné množství. Rušná ulice, se zastaví zátarasem a během chvilky, už můžete brázdit neuvěřitelným mumrajem lidí. Prodává se v improvizovaných stáncích, nebo jen tak na roztažené plachtě na zemi. I tady se mnohým orosí čelo, když je svědkem, jak se zabijí a stahují žáby, nebo vidí nabídku kuřecích pařátů, hlavy i se zobáky a hřebínky, prasečí vnitřnosti a oči, nebo neoholené ocásky.
Stará část Hanoje
Ve Staré čtvrti, můžete chodit hodiny i celé dny a nudit se nebudete. Možná to je právě to o čem jste snili a chtěli vidět v Orientu. Nejznámější ulicí je Ma May, která je dlouhá téměř tři sta metrů. Zachovaly se zde nejen názvy těchto ulic, staré pět set let, ale hlavně dřevěné domy, které si můžete prohlídnout i uvnitř. Uvidíte zde starobylý církevní pokoj, obývací místnost, ložnici s ratanovým nábytkem, kuchyň s dřevěnými talíři, i prastaré toalety. Po dřevěném schodišti vystoupáte do druhého patra, kde se nachází zařízená pracovna, nebo jakási kancelář s telefonem i psacím strojem, tak jak jim před mnoha lety sloužila. V ulicích uvidíte prodejce s vahadly, na kterých jsou vždy dva koše plné exotického ovoce, nebo masa. Můžete se usadit, jen tak na ulici, dát si kávu, nebo pivo a sledovat to, co v Evropě nebývá.
Jezero Hoan Kiem – Jezero navráceného meče
Nejen okolí, ale i samotné jezero Hoan Kiem je pro obyvatele Hanoje i návštěvníky místem, kde se rádi setkávají. Už brzo ráno tu uvidíte doslova davy domorodců, kteří, zde chodí cvičit a po celý den je zde velmi rušno. Jezero, které je v severní části propojeno červeným mostem s ostrůvkem, kde je svatyně Ngoc Son – Želví věž, není veliké. Ve svatyni je ve skleněné klimatizované vitríně vycpaná želva, dosahující téměř dvou metrů. Celá pověst se vztahuje do období 15. století a také k tehdejšímu císaři Ly Thai To. Ten měl pomocí kouzelného meče – Le Loi, který dostal od Zlatého želvího Boha, vyhnat ze země Číňany. To se mu povedlo, jenže, po válce plul císař po jezeře, ze kterého se vylovila zlatá želva a meč mu ukradla. A právě od této doby je jezero známe, pod názvem Ho Hoan Keim – Jezero navráceného meče. Proč? Protože želva meč navrátila jeho původním majitelům. Pravdivou legendu, se už dnes nedovíme, jelikož jich je údajně více. Pravdou ovšem je, že na hlavním oltáři uvidíte národního hrdinu generála Tran Hung Dao, který se zasloužil o porážku Mongolů v roce 1288.
Publikováno: 21. 9. 2015, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula