reklama

I varani mají touhu přežít

                                             I varani v NP Komodo, mají touhu přežít           

 

Možná, že řada s Vás se zamyslela a řekla si, jaké by to bylo plavit se po oceáně z ostrova na ostrov. Jenže nad takovou představou se vznáší opar dálek a veliké romantiky, která není nejlevnější. Když jsem nad takovou plavbou, před pár lety uvažoval, měl jsem trochu i obavy. Na takovou zajímavou plavbu se nyní vydáme společně. Nebude vystřižena ze žádného románu, zajímavá bude, ale nepředbíhejme.

 Rinca a nedaleký ostrov Komodo tvoří „Národní park Komodo.“ Ten má dvě části - podmořskou (pro potápěče) a ostrovní (suchozemskou), kde jsou hlavní atrakcí slavní "komodští draci". Správný název je ovšem varan komodský (Varanus komodoensis). Zdejší varani jsou největšími žijícími ještěry na světě a jsou potomky dinosaurů. Pokud si neumíte takového ještěra představit, stačí si vybavit na naši ještěrku, která mávnutím proutku pořádně ztloustne a vyroste do tří metrů.

Vystupuji na pevninu a jsem zvědavý, kolik potomků dinosaurů uvidím. Díky vlhkému období, které zde nyní panuje, není ostrov porostlý jen spálenou suchou hnědou trávou, ba naopak je krásně zelený. Každá skupinka patnácti lidí má dva průvodce, oba jsou vyzbrojeni větví (kayu cabamg) do tvaru písmene Y, kterou v případě útoku varana, průvodce „uzemní“ k zemi. Varan má v sobě, až šedesát látek ničících život. Pokud bodne buvola, tak teprve až po třech dnech buvol, případně jiné zvíře umírá a stává se jeho potravou. Dnes už existuje protilátka, pro případ, že napadne člověka.

Netrvalo dlouho a v dálce padesáti metrů vidím osm varanů, kteří leží nehybně na zemi. Jen z masivní tlamy jim šlehá hbitý „dračí“ jazyk. Leží a ani se nehýbají, naštěstí jich později bylo i více a také dost možností si je vyfotit.

                                                              Boj o samici

Přestože jsou varani líné potvory, které žerou pouze jednou za měsíc, v momentě překvapení a bleskovém útoku po kořisti, dovedou vyvinout velké zrychlení. Na krátké vzdálenosti dosáhnou neuvěřitelnou rychlost, a to až osmnáct kilometrů v hodině. Na ostrově jich žije téměř tři tisíce pět set a převážná část jsou samci. Snadno lze u nich rozeznat samici od samce. Samci, jsou nejen mohutnější, ale i delší. Páření je jednou ročně a trvá tři hodiny. Lenost jde rovněž stranou, když se samci začnou prát o samici, která po oplodnění klade vajíčka do jedné z mnoha děr, které předem vyhrabe. Množství kladených vajec se různí dle teploty.

Vylíhnuté mládě - puntun, má touhu přežít. Proto první tři roky žije na stromě, kde se živí hmyzem. V opačném případě se stává potravou starších kusů. Váha těchto varanů je okolo devadesáti kilo, délka do tří metrů, z toho jeho ocas má polovinu těla. Největší chycený samec měřil více jak tři metry a vážil téměř sto sedmdesát kilo. Mohou se dožít až padesáti let. V hledáčku lovců, naštěstí nejsou. Pro kožedělný průmysl je jejich kůže nepoužitelná, jelikož obsahuje tzv. kožní kosti. Jediným nebezpečím pro varany může být nedostatek potravy.

Na ostrově, kde bylo vedro, jako na sahaře jsem strávil dvě hodiny. Cestou byly vidět veliké kusy těchto, ne příliš pohledných zvířat. Někteří leží ve stínu stromů, jiní se naopak vyhřívají pod pálícím sluncem. Pokud tyto ještěry žijící ve volné přírodě chcete vidět, tak jedině zde, je to správné místo na naší planetě. Musím přiznat, že když byli vzdálení na dvacet metrů, že z jejich pohledu, jsem měl trochu obavy. Vyrazit k nám zvědavcům, by jim trvalo jen pár vteřin.

Malým člunem se celá skupinka přepravuje opět na loď, která kotví dál od mola. Vyplouváme k dalšímu ostrovu, ale ještě předtím zastavujeme a všichni se jdeme zvlažit do vody, která tady je po celý rok neskutečně teplá.

Publikováno: 26. 8. 2015, Autor: František Mamula