reklama

Ala-kul, cesta dolů (2/2)

Popis treku je rozdělen na dvě části, jak proběhly první dva dny naleznete v mém starším blogu s názvem Ala-kul, cesta vzhůru!.

Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Popis treku je rozdělen na dvě části, jak proběhly první dva dny naleznete v mém starším blogu s názvem Ala-kul, cesta vzhůru!.Trek k jezeru Ala-kul, které leží asi ve 3600 m.n.m., je pravděpodobně jeden z nejkrásnějších, které se dají v Kyrgyzstánu absolvovat. Nicméně je poněkud náročnější kvůli nadmořské výšce a táhlému stoupání. Trek bývá dělen na následující úseky:

  • 1.den: cesta z Karakolu
    • brána NP-kemp pod jezerem: 13 km, cca 350 výškových metrů
  • 2.den: cesta k jezeru
    • kemp pod jezerem-jezero: 6 km, cca 1300 výškových metrů
  • 3.den: cesta od jezera
    • jezero-přechod sedla-kemp v údolí Altynarashan: 15 km, cca 350 výškových metrů stoupání přes sedlo a následně 2100 výškových metrů klesání až do kempu
  • 4.den: do Karakolu
    • kemp Altynarashan-vesnička u úpatí NP

Den druhý, závěr

Do kopce jsme stoupali celkově asi 5-6 hodin. Na prvním rovném místě, které jsme našli, jsme rozdělali stany a všichni do jednoho usnuli jak zabití.. 

.. jídlo ani pití nás netrápilo. Já usínala už druhý večer s horečkami a žaludek jsem měla jako na vodě už v Karakolu. Spojení dvou dnů, co jsem nemohla vůbec nic sníst, fyzické námahy a nadmořské výšky mi dalo co proto. Ale! Potom, co jsme usnuli a za pár hodin se probudili s divným pocitem, že nám nad hlavou těžkne plachta.. jsme zjistili, že začalo sněžit! 

A sníh v srpnu, to byla novinka, která nás povzbudila natolik, že jsme se začali těšit na další den. 

Den třetí

Ráno, když jsme vylezli ze stanů a sluníčko se pomalu posouvalo po čerstvém sněhu jsme našli novou energii, uvařili čaj, vyklepali sníh ze stanů, sbalili a vyrazili. 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Včerejší výstup nás natolik zdolal, že jsme si ani nedokázali příliš užít výhled na jezero.

Záběr před i po sněhové vánici : 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Vysoká nadmořská výška?

Na vysoké nadmořské výšce je legrační jedna věc. Pokud se v běžném životě zadýcháte, když vyběhnete moc rychle do schodů, ve 3 500 m.n.m. s téměř 20 kg batohem se zadýcháte, když moc rychle uděláte dva kroky... 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Třetí den zbývá na stoupání už jen 300 výškových metrů.. ale v nadmořské výšce nad 3500 m a jako nezkušení "vysokohoralové" jsme mysleli, že se nedoplazíme. Po dvou hodinách a třech kilometrech jsme to ale dokázali a naskytl se nám krásný výhled do údolí a dlouhé klesání. 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Ta radost, kdy jdete konečně z kopce se nedá popsat, nadmořská výška vás najednou netrápí a vy jen utíkáte dolů dolů do údolí, do kempu, do tepla! 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Cesta údolím ale nakonec byla delší než se zdála. Prakticky celé odpoledne jsme šlapali dolů z kopce a klesli cca o 2100 výškových metrů. Cesta vedla zeleným údolím, ale jak stoupala teplota a tál sníh, všechna voda prosakovala zemí a přesouvala se do údolí. Čím níž jsme byli, tím více přibývalo bahna. Podle mapy jsme také věděli, že nás dole v údolí čeká řeka a jeden brod. Ten jediný brod se ale díky stovkám malých potůčků, které proudily dolů z kopce stal celkem brody asi čtyřmi. A my na sklonku toho dlouhého dne brodili, v botách, bez bot, zmrzlé nohy, unavené tlapky.. A nevěděli kde je kemp, protože, jak už jsem psala v první části tohoto blogu.. značení cest nevalné. Kemp jsme nakonec našli díky rádci na druhé straně řeky, který ukazoval, že máme jít dál a dál a dál! Poslechli jsme a narazili na PRVNÍ ukazatel na této cestě- směrovka na kemp, který se nacházel asi o 200 metrů dál. Ale lepší pozdě, než později. 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Den čtvrtý

Kemp Altynarashan je druhý kemp na tomto treku. Malý obchůdek, který se zde nachází, vám může pomoct doplnit zásoby a cukry- limonády, sladkosti i základní potraviny zde najdete. 

Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)
Ala-kul, cesta dolů (2/2)
Ala-kul, cesta dolů (2/2) (Zdroj: Sylvie Korbařová)

Tento poslední den už se dá nazvat odpočinkovým. Celý zbytek treku už vede z lehkého kopce a krásná krajina vám vzdáleně připomíná české lesy. Z kempu do nejbližší vesnice, odkud se můžete autem či taxíkem dopravit až do Karakolu, měří cesta asi 10 km.

Než vyrazíte

  • signál
    • mobilní signál na většině treku není
  • jídlo
    • je vhodné vzít si dostatečnou zásobu jídla alespoň na 4 dny
    • možnost drobného nákupu ve dvou kempech
  • pití
    • filtr na vodu a pet lahve
    • míst, kde načerpat vodu, je po cestě dostatek
  • oblečení
    • pevné boty a dostatek vrstev, i v srpnu může nasněžit! :)

Publikováno: 21. 3. 2016, Autor: Sylvie Korbařová , Profil autora: Sylvie Korbařová