Pro pobyt na Sulawesi jsme si vyčlenili šest dnů a po prvním výletě do okolní nádherné krajiny, plné rýžových políček, torajských domů, borových hájů s řadou jezírek, si říkám, že se budeme mít co ohánět, abychom viděli té nádhery co nejvíce.
Turisté, stejně jako my, se do této oblasti vydávají především za domorodými kmeny a chtějí vidět jejich prastaré tradice a neobvyklé zvyky. V nevelké vzdálenosti od města Rantepao, se nachází desítky vesnic, které se specializují na různá umělecká řemesla, která je proslavila. Můžete vidět, jak zručné ženy vyrábí batikované látky, nebo jak vyrábí batikované dřevěné figurky. Muži zase předvádí kovotepecké práce a v jiné vesnici se podivujete, jak se vedle haldy buvolích kostí suší kůže těchto tlustokožců pro výrobu obuvi.
To hlavní, co láká turisty do Tanah Toraje, nejsou jen pohřební obřady, ale vidět zdejší horské vesnice a osady se skalními hroby s rakvemi a úžasnou přehlídkou figur Tau-tau. Figuríny jsou vděčným námětem fotografů, a pokud se zadíváte, jak tyto dřevěné postavy často ve velikosti člověka s nataženou rukou a umělým pohledem na vás shlížejí, tak vám běhá mráz po zádech. Kolem těchto soch, rakví, které mívají tvar zvířat a rozházených lebek a kostí, pokládají lidé obětiny v podobě láhví s pitím, tabáků i cigaret.
Legenda o příchodu Toradžů říká, že připluli ze severní Kambodže. Jejich cesta byla provázená krutou bouří a poničené lodě použili k stavbě domů, hlavně střech. Velmi křehce vypadající domy ostrovanů se zvláštním tvarem střechy, jsou orientovány k severu – místu rodného domova. Na první pohled se může zdát, že přemístit takovýto dům nebude nelehký úkol, jenže Toradžané na východní straně obydlí ukrývají do země placenty novorozeňat. V případě, že se děti vydají z domova daleko, právě ony placenty je mají přivolat zpět domů.
Když projíždíte vesnicemi, všude vidíte pobíhat hejna slepic a kohoutů, kteří již od tří hodin ráno dávají o sobě pěkně vědět. Řadu turistů udivuje, že v převážně muslimské zemi vidí chlívky s prasaty, jenže tento dobytek je pouze zdejší specialitou.
Hlavní prim a nejmajestátnějším zvířetem je zde ovšem vodní buvol. Mnoho majitelů jim dopřává kvalitní krmení a jejich váha poté dosahuje několika set kil. Majetek zde neurčuje nadité konto, nýbrž kvalita a množství buvolů. K nejdražším patří růžoví s černými skvrnami, jejichž cena se běžně vyhoupne dvacetkrát výše, než u vodního buvola běžné barvy. Movitější Toradžové, nenechají ani takovéto buvoly pracovat na rýžových polích a dopřejí jim válet se celé dny ve vodě, či bahně.
Lidé, žijící v této oblasti, jsou na turisty zvyklí a rádi je pozvou do svých domovů, aby viděli, jak v tongonanu ozdobeném desítkami buvolích rohů, bydlí. Poté se chtějí společně vyfotit a čekají, že je obdarujete sladkostmi či drobnou rupií.
Publikováno: 19. 11. 2014, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
