Yogakarta. Kdysi slavnostní třída a květinová ulice, po které se promenádovaly královské průvody i procesí k posvátné hoře Merapi, se dnes změnila na ulici plnou lidí, motorek, aut, becaků, vozy s gumovými koly, tažené koňmi, kterým se zde říká andong a prodavačů.
Pokud do ní vstoupíte, máte smůlu. Budete si připadat, jako v tekoucí řece. Někdy vás dav lidí „odnese“ i jinam než jste chtěli, protože proud lidí nepřetlačíte. Malioboro street, vede také k sultánovu paláci a pokud byste tu chtěli najít, hrací automaty, kasína, či „vykřičené“ domy s červenými lampičkami a srdíčky, tak máte smůlu. Nenajdete tady, ani obchod s „hračkami“ pro dospělé. Čemu, se ale nevyhnete je všudypřítomná „mafie batikářů“. Yogyokarta nebo zkráceně Yogya, je centrem tradičního batikování textilu. Nespočet mladíků tu běhá a stále obtěžuje nakupující lidi, aby se nedali napálit a ošidit při koupi této látky, že právě on může u svého kamaráda nejdříve ukázat a poté podat zaručeně pravou batiku.
Pokud se vám podaří těchto mladíků „střepat“, můžete navštívit řadu obchůdků a stánků se suvenýry, koženým zbožím, dárkovými předměty, dřevořezbou, oblečením, případně v některé z cestovních kanceláří koupit výlet na Borobodur, Prambanan, nebo týdenní výlet na Bali i jinde.
A nebudete tady ani trpět hlady, celý dvoukilometrový „bulvár“, je nekonečný bufet, nabízející pochoutky a speciality, které vám udělají přímo před očima. Jídla jsou tepelně připravená a k mání je hustá polévka, nebo rýže s kousky kuřete, vše bezpochyby chutné. Horší je, když se podíváte, kde se myje nádobí. Vanička plná mastné špinavé vody. O něco lépe vypadá voda ve druhé nádobě, kde „umyté“ nádobí oplachují. Domorodci jsou na tento způsob mytí zvyklí, odolní a s chutí si pochutnávají. Kdo ví, jak myli nádobí tak, kde jsme se doposud stravovali. Nikdo žádnou nemoc nedostal. Snad každý člověk má velkou potřebu, zažít zázrak. Ten je tady k vidění v neděli, kdy místní obyvatelé ráno vyrazí na chodníky a cvičí oblíbené tai-či. Jedna mladá dívenka mi řekla: „Líbí se mi to tady, přestože je to moloch, ale kde jinde na světě toto najdete? Miluji tu atmosféru a dokázala bych se tady procházet hodiny i přes neskutečné vedro, jaké je dnes.“ Po vstřebání zážitků opouštíme rušnou magistrálu, která i přesto, že je hodinu po poledni ucpaná auty a hlavně čadícími motorkami v nás zanechala kus něčeho, co řekla mladá slečna: „Nikde jinde na světě to nenajdete.“
Publikováno: 22. 1. 2015, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
