Borobudur, je stále největší stúpa světa. Stavbu prambadannského kolosu počala dynastie Sanžajů a trvala téměř půl století.
Vzdušný přístav, kde jsme na Jávě přistáli, se jmenoval Yogyakarta. Na letišti jsme obdivovali, jednak Boeing 747 - 400 s přezdívaný Jumbo Jet a nedaleký dýmající kužel Gunung Merapi. Vidět na pár metrů jednoho z největších obrů, který se vznáší nad našimi hlavami o délce více jak sedmdesát metrů a rozpětím pětašedesát, je stejným zážitkem, jako zmiňovaná sopka Merapi. I tomuto „Chrlícímu ohni“, jak se sopce říká s 2 911 metry, patří řada nej. Je nejmocnější v na ostrovech Indonésie a šestý nejaktivnější na světě. Naším cílem, ovšem byl Chrámový komplex Prambanan. K chrámům jsme se vypravili sami, ale s průvodcem. Bylo dopoledne a stálé avizované období dešťů se nám naštěstí vyhýbalo, ale to, že Prambanan je velkým soupeřem, co do rozlohy a velikosti blízkému Borobuduru platilo.
Borobudur, je stále největší stúpa světa. Stavbu prambadannského kolosu počala dynastie Sanžajů a trvala téměř půl století. Vstoupit, zde můžete dvěma vchody. Naše volba byla východní branou i přesto že, druhá možnost nabízela vše shlédnout za pár minut zeleným vláčkem. Návštěva nám dala hezky zabrat. Šest chrámů stojících na vyvýšeném nádvoří a neuvěřitelných 224 menších okolo. Časté přírodní katastrofy, sice řadu z nich zcela zničily, ale i tak, jsme měli možnost vidět, stavby v Evropě nevídané. Nejhorší „pohroma“, se datuje rokem 1903 a místní tvrdí, že vše se může opakovat každých deset let, ale naštěstí tomu tak není. Přesto tento komplex, je neustále v ohrožení a sotva se dokončí opravy po tsunami, přijde zemětřesení. Největší chrám patří jak jinak, než Šivovi. Nádherné plastiky jsou, jak na jeho chrámu, tak i dalších dvou. V jižní části se nám nejvíce líbila socha světce Agastyi. Na „vytvoření“ svého břicha, si nechal opravdu hodně záležet. Legenda o soše, kterou jsme viděli v Šivově chrámu, a jmenuje se Durgy, není sochou, ale je zkamenělina. Čí? Údajně dcerou krále Ratu Boko. Jmenovala se, Loro Jonggrang - Štíhlá panna. Ve zkamenělinu jí měl proměnit její nápadník a ženich, který splnil její, nelehké požadavky ke sňatku. Zhrzený a nechtěný ženich, jí v hněvu, že se tak nakonec nestalo, měl proměnit ve zkamenělinu. Chrámy se obchází, vždy tak, jak „běží“ hodinové ručičky. Domorodci tvrdí, že jinak neodháníte přítomné zlé duchy. Pouze muslimové, po návratu z Meky, obchází chrámy opačně.
Publikováno: 24. 1. 2015, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula