Není tajností, že státy na východ od naší republiky mají o mnoho více svátků, než ty v Evropě. Jedním z důvodů je, že v jednotlivých zemích bývá více náboženství. Připočteme li k tomu ještě státní svátky, tak místní stále slaví a jdou z oslav do oslav.
Zavítáte li na Srí Lanku, zjistíte, že tamní život je klidný, pomalý, kde nikdo nikam nespěchá. Na všechno je dost času, hlavně, že jsme zdraví a můžeme se na sebe usmívat. Nejvíce zde slaví Buddhisté a to v době úplňku. Neméně slavné a pestré bývají Hinduistické slavnosti. Méně okázalé jsou svátky Muslimské komunity, oslavující se v mešitách.
Již v lednu v kolombském předměstí Kelanniya se slaví třídenní návštěva Buddhy, kdy na ostrov zavítal. Ve stejnou dobu také začíná tříměsíční poutního období, kdy poutníci míří k vrcholku Adamovy hory. V dubnu se slaví druhá návštěva Buddhy na Cejlonu. Na přelomu měsíce se slaví tamní Nový rok. Je to také období sklizně a počátek monzunů na jihozápadním pobřeží.
Zavítá li někdo na Srí Lanku v květnu, může se těšit, že uvidí trojí slavnost připomínající Buddhovo narození, osvícení i úmrtí. Všude svítí lampičky a obrovské lampiony. V tuto dobu končí poutní výstupy na Adamovou horu, což neznamená, že tam nemůžete těch téměř pět set schodů vyšlapat. Jedno je ale jisté. Nezažijete takovou atmosféru, jako předešlé měsíce.
Bezesporu k nejkrásnější slavnosti patří Esala Perahera v Kandy. Koná se pravidelně na přelomu července a srpna. Tato náboženská slavnost je největší události svého druhu v celé Asii. Průvodu je celkem pět a všechny vychází od Chrámu Buddhova zubu. Zlatým hřebem jsou sloni nastrojeni čabrakami, hodnostáři oděni do kendyjských kostýmů, bubeníci a tanečnice i tanečníci.
Jsou ovšem i oslavy, z kterých mrazí, to když na lanech visí domorodci a celou tu „parádu“ doprovází průvod s hudbou.
Publikováno: 20. 1. 2016, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
