Srí Lanka, Cejlon, ale správně Šrí Lanka není ostrov kde se jezdíte jen koupat, opalovat, užívat bělostných pláží, teplého oceánu či pohodlí hotelových služeb. Maličký ostrov v Indickém oceáně nabízí nespočet přírodních i kulturních krás, za kterými se budete muset přepravit tamními dopravními prostředky.
Jízda tuk tukem
Přepravovat se na ostrově můžete několika způsoby – vlakem, autobusem, taxíkem, na kole i letadlem. Nemůžeme zapomenout ovšem na tuk-tuky, což jsou rikše s řidičem, nebo vícemístná auta s řidičem. Tato verze je nejlepší a doporučuji jí každému, kdo chce na Srí Lance něco vidět a prožít. Pochopitelně i tady si můžete pronajat auto a jezdit sami. Já to doporučuji jen kaskadérům, kteří by si měli před jízdou ověřit intenzitu klaksonu a hlavně spolehlivost brzd. K jízdě jim přeji hodně štěstí a připomínám – kde britský lev vkročil svoji tlapou se jezdí vlevo.
Jelikož jsem na ostrově byl čtyři krát vím, že pravidla silničního provozu tu sice existují, ale žádná neplatí, nebo jen vlažně. Maximální povolená rychlost ve městě je šestapadesát kilometrů v hodině a mimo město dvaasedmdesát. Každý si tu jezdí jak chce ! Jízdní pruhy nikoho nezajímají, stejně jako přechody pro chodce, které tu sice mají, ale jsou k ničemu. Doporučuji se k nim nepřibližovat a už vůbec nevstupovat do silnice. Jinak jste přejeti. Na nějakou přednost zprava, tady z leva rychle zapomeňte. Po silnici jezdí tolik aut vedle sebe, kolik se jich vejde a to samé se dá říci i o motorkách.
A pozor navíc je tu cyklista vedle cyklisty, kteří chtě nechtě musí jezdit cik – cak, dále psi, krávy, opice, kozy, volské potahy, sloni i varani. Krávy mají na cestě výsostné právo veškeré přednosti. Leží-li na cestě, vše se zastaví a až se zvířeti uráči vstát, vše znovu vyrazí.
„Montgomerákové rikše“ brázdí po celém ostrově a patří k nejtypičtějším obrázkům země. Přestože tyto nadneseně řečeno „taxíky“ slouží k přepravě na kratší vzdálenost, někdy poskytnou službu o které by se vám ani nesnilo. Hlavně, když se nevejdete do autobusu, nebo se domníváte, že žádný dlouho nepojede a vy se horko těžko umíte vyznat v jízdních řádech, protože ty jsou tady zásadně v sinhálštině a tamilštině, tak v té rachotině ochotně a rádi pojedete i čtyřicet kilometrů. Jízda tímto lidovým vozítkem je zábavná a v pravdě pikantní přestože vám bude často běhat mráz po zádech.
Řidiči jezdí jak jinak, než jim vrozenou rychlostí. Nás se dokonce ten šílenec zeptal, zda nám vyhovuje jím zvolená rychlost a styl jízdy. Kličkují středem ulice, jezdí v pravé části vozovky a vůbec jim nevadí, že se řítíme proti autobusu. Zastaví u obchodu (a ne jednoho) o který vy nemáte absolutní zájem a to jen proto, aby se pokusili udělat kamarádovi kšeft a on pak dostal smluvený bakšiš. Vozítka si hoši dovedou patřičně vybarvit a vyšperkovat. Umělé květiny, nálepky, figurky, talismany, křiklavé nápisy a další neidentifikovatelné „dekorativní“prvky zdobí jejich neodmyslitelné „kostitřasy.“ Někteří zruční domorodci si z rikše udělali pojízdný obchod a rozváží po vesnicích co je napadne. Viděli jsme i „zmrzlinové“ tuk – tuky.
Rikša přestože je pro řidiče a tři pasažéry dovede pobrat daleko větší počet lidí a o obrovitých taškách nemluvím. Cenu si musíte dohodnout, dříve než se rozjedete. Taxametr v titěrném tuk – tuku nenajdete. Suma „nasazena“ řidičem, bude nejmíň třikrát větší, než ta kterou platí místní. Holt každý turista je pro srílančana co nejvíce možným zdrojem příjmu. Proto tyto dobré rady nepodceňujte, díky ním předejdete následnému handrkování o pár rupií při vystupování.
Svést se v tomto „montgomeráku“, který má na startování páku jako hrom, kde se rychlostí řadí levou rukou a z kterého moc dopředu nevidíte (a to buďte rádi), je příjemný zážitek i přesto, že převážná většina dělá rámus, jako sekačka na trávu. Tuk – tuk prostě k orientu a koloritu města patří a dodává mu asijský punc. Já měl i to štěstí, že jsem ho mohl i řídit. A úplně závěrem jen dodám, že při návštěvě nádherné Srí Lanky se tuk - tuku nevyhnete.
Publikováno: 21. 11. 2014, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
