Nevelkému městečku Ratnapura, které leží na úpatí nejvyšších hor ostrova, se také říká „Město drahokamů.“ A jelikož drahé kameny lidstvo odjakživa fascinovaly, ať už svou barevností, leskem, tvrdostí i barvoměnou, případně opředenými legendami a pověrami, tak se na slávu ostrovních drahokamů podíváme.
Lidé věřili, že všechny červené drahokamy – rubíny, granáty, rubelity, jsou zkamenělou krví bohů, kteří stále mezi sebou v nebesích bojují. K nejcennějšímu drahému kamenu, který se na ostrově těží, patří korundy, které nejen svoji tvrdostí, ale i leskem a průzračnosti, mají blízko k diamantu. Diamant ovšem předčí v barvitosti. Korundy patří do skupiny minerálů, spolu se safíry a rubíny. Na Šrí Lance se ovšem červený rubín nevyskytuje, těží zde takzvaný „růžový rubín.“ V říčních náplavech tamních říček leží mezi oblázky žul, rul a dalších krystalických břidlic i zrnka malinově zbarvených rubínů, vzácně namodralých chryzoberylů, cymofánů s efektem kočičího oka, modrých safírů, zelených smaragdů a v barvě mořské vody akvamarín.
Výčet je daleko větší, ale na aukci se objevil srílanský safír, větší než slepičí vejce a jeho cena se vyšplhala na neuvěřitelných jeden a půl milionu dolarů. Práci na těžbě drahokamů, zde mají rozdělenou následovně: těžbu, praní a třídění, provádí sinhálci. Broušení a obchody s drahokamy, pak mají na starost muslimové. Dolování se stále provádí velmi primitivním způsobem a obydlí hledačů drahokamů neoplývají bohatstvím, jak by se mohlo zdát. Asi bychom měli být pyšní na skutečnost, že naše svatováclavská koruna má hned několik světově proslulých drahokamů právě z Cejlonu. Sedimenty ve skalnatých korytech řek, okolo Ratnapury, jsou skutečnou pokladnicí drahokamů. A nyní se podívejte na tu krásu a také, jak vypadají šachty pro těžbu drahokamů.
Publikováno: 25. 1. 2015, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
