Přestože město je ještě zahaleno tmou, vstáváme a za asistence kokrhajících kohoutů míříme do centra Phabangu. Brzo ráno, chceme vidět skupinky bosých mnichů oděných do šafránově žlutých hábitů s velikými krosnami, jak chodí pro milodary.
Nejen pro Evropany, ale i pro mnoho dalších turistů z celého světa, je obřad zvaný Tak Bat něčím co v životě neviděli.
Místo, kde by měl „šafránový“ průvod mnichů procházet jsme našli v ještě spícím městě snadno. Krátce před šestou hodinou, aby ještě za úsvitu přijali mniši milodary, jak od místních, tak turistů je v pohybu. Almužnu, kterou přijímají, tvoří nejvíce lepkavá rýže – scoopful, nebo také sticky rice. Ta se připravuje vždy časně ráno, před průvodem, aby byla čerstvá. Nechybí oplatky, banány i jiné ovoce. Turisté, kteří taktéž sedí buď na koberci, nebo malé židli, případně klečí, často do krosen dávají i peníze. Ty pohotový mnich okamžitě z jídla vydělá a uschová si je ve svém oblečení.
Z téměř osmdesáti klášterů se na klidný pochod vydala stovka mnichů a celá ranní podívaná, kde je třeba dodržovat určitá pravidla, trvala více jak půl hodiny. Mezi ty nejzákladnější třeba patří, že darující nesmí mít hlavu výše, jako procházející průvod. Nemělo by se fotit bleskem fotoaparátu, přítomní mají mít vhodné oblečení a nemají na procházející mluvit, natož sahat. To samé platí o očním kontaktu. Obohaceni o zajímavý rituál v Orientu, odcházím společně jen s Daliborem, jelikož další kamarádi dali přednost teplé posteli.
Publikováno: 7. 4. 2015, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula
