Po vuvuzelách nám budou pít krev caxiroly

Diváci na jednotlivá fotbalová galapředstavení chodili na tribuny „vyzbrojeni“ trubkami, které vydávaly nepříjemný monotonní zvuk připominající obrovitý roj včel, nebo motorové pily.

Při své návštěvě nejjižnější země Afriky, jsem měl možnost tuto plastovou trubku, která je dlouhá o něco více jak šedesát centimetrů a hraje všemi barvami také vyzkoušet a nejen to. V Johannesburgu se na přelomu ledna a února hrálo fotbalové mistrovství Afriky. Burkina Faso, Mali, Ghana, Pobřeží slonoviny, Ghana, Zambie, Kongo, Lesotho, Botswana či Benin, to je jen hrstka exotických národních mužstev, které jsem měl možnost vidět hrát v televizi a u toho sledovat místní jak fandí. Fotbalové umění hráčů na hřišti, bylo o ničem, zato diváci v hledišti a hlavně u televize řvali o 106, byť útočící mužstvo bylo ještě u své šestnáctky a vuvuzely? Tak ty jsme si užili nejen z ruchových televizních reproduktorů, ale i na ulicích měst.

Vuvuzela je žesťový nástroj a v jazyce tswana, kterým mluví v jižní Afice téměř 4,5 milionu lidí, se jmenuje lapatata. Dva miliony lidí se dorozumívá tímto jazykem v Botswaně a dále také Kongu, Zimbabwe i v Jihoafrické republice.

Nadcházející mistrovství světa, které se bude konat v roce 2014 v Brazílii, otravné vuvuzely vystřídá další „šílenost“. Tentokráte nám bude pít krev a znepříjemňovat život CAXIROLA. Caxirola se dá přirovnat ke zvonečku, která se vejde do dlaně je na něm pět kroužků pro prsty. Bude prodávána ve dvou tradičních barvách, které jsou vlastní brazilským fotbalistům – zelené a žluté. A jedno je dnes jisté, caxiroly nebudou vydávat nepříjemný frenetický zvuk, ale bude chrastit, nebude tolik hlučná a diváci si fotbalu užijí daleko více. Dosáhnout téměř 130 decibelů, které už mohou poškodit náš sluch, caxiroly nedokážou.