Kaňon řeky Blyde dosahuje neuvěřitelné hloubky sem set metrů a je dlouhý téměř třicet kilometrů.
U soutoku Radostné a Smutné řeky
Provincii Mpumalanga a Limpopo, kde se vynikající slnice stále vlní stoupá a klikatí vzhůru, aby brzy mohla zase klesat do nížiny, máme za sebou. Při projíždění máte chíli pocit, že jedete v Čechách okolo Prachovských skal, o kus dále jsou hory a lesy jako na Šumavě a po chvíli vidíte banánové plantáže, jako v Hondurasu. Po pár ujetých kilometrech si připadáte, že jste se ocitli v panenské přírodě Severní Dakoty. Jelikož nepodléháme žádným příkazům průvodce, jsme páni svého času a prohlídku kaňonu Blyde River, začínáme od přehrady Blydepoort Dam. Po Grand Canyonu v Americe, Fish River Canonu v Nambii je před námi je třetí největší kaňon světa a největší zelený svého druhu na planetě.
Tři rondavely – Three Rondavels
Stojím na okraji vyhlídkové terasy a v pokoře se dívám co dokázala příroda. Krása je pode mnou i vedle mě a před sebou vidím tři pískovcové vrcholy a za nimi horu Mariepskop, která se podobá letadlové lodi. Pod vrcholy zašpičatělých válců připomínající obrovské hrnce s travnatou pokličkou, nebo africké chýše vystavěné v kruhovém tvaru. Hluboko dole teče klikatě řeka Blyde – Veselá. Kaňon dosahuje neuvěřitelné hloubky sem set metrů a je dlouhý téměř třicet kilometrů.
God´s Window – Boží okno
O pár kilometrů níže po proudu řeky, kde je soutok řek Veselé a Smutné je vyhlídka pojmenovaná podle stařičkého zlatého dolu, Jámy šťastného Bourkeho. I zde si příroda neskutečně vyhrála a vytvořila díry do skal. Voda se v nich točí a vytváří krásnou bílou pěnu.
Stát na okraji Božího okna ve výšce sem set merů a dívat se na krajinu, budete si připadat stejně jako její první obdivovatelé, kterým připomínala ráj na zemi. Můžete tady stát dle libosti a vychutnávat si tu nádheru co nejvíce. Žádná fotogravie zde pořízená nemůže dokonale vystihnout tuto podívanou, ale jelikož jste tam nebyli a neviděli tu krásu na vlastní oči, nic jiného vám nezbývá, než si pár fotek prohlédnout.
Publikováno: 22. 11. 2014, Autor: František Mamula , Profil autora: František Mamula